Nejpřekládanější rumunský autor

Za druhé světové války byl s rodinou z rasových důvodů zavlečen do koncentračního tábora. Po ní absolvoval stavební institut (1959), pracoval v Suceavě a v Bukurešti (1968-71), kde byl hlavním inženýrem a působil jako vědecký pracovník. Nyní je nejpřekládanějším rumunským spisovatelem.

Norman Manea žije od roku 1986 v emigraci, zprvu v Německu, kde získal stipendium, od roku 1989 v USA, kde začal vyučovat na newyorské Bard College.

Maneovou prvotinou je povídkový svazek "Noc z té dlouhé strany" (1969), s níž debutoval v literárním časopise Ramuri. Následovaly psychologické prózy sdružené ve svazcích "Zajatci" (1970), "Atrium" (1974) a "První brány" (1975), román "Synova kniha" (1976) je z prostředí uměleckých kruhů padesátých let. Eseje o rumunské a světové literatuře sebral Manea do svazku "Hloupého Augusta léta učednická" (1979). Umělecky silnou výpověď o vztahu člověka a dějin dále podal v povídkové knize "Je říjen, osm hodin" (1981). Za román "Černá obálka" (1986) byl ostře napaden cenzurou a rozhodl se pro emigraci. V emigrantském tisku proslul jako náruživý polemik, který s oblibou zbavuje nimbu zavedené veličiny. Poslední větší prací je autobiografický román "Návrat chuligána" (2002).

Norman Manea je v současné době nejpřekládanějším žijícím rumunským autorem, v češtině od něj zatím ještě nic nevyšlo. Západní literární kritika si všímá zejména styčných bodů s Franzem Kafkou, Bruno Schulzem a podobně.