Nositelka Nobelovy ceny z Afriky

První povídku uveřejnila jako patnáctiletá dívka židovských přistěhovalců do Jihoafrické republiky. Již o rok později, v roce 1949, slavila úspěch první sbírkou povídek. Celkem vydala deset knih povídek a stejný počet románů. Její dílo bylo v roce 1991 oceněno Nobelovou cenou za literaturu.

Bylo to poprvé po 25 letech, kdy byla Nobelova cena opět udělena ženě, a po sedmé v celé její 90leté historii. Prostřednictvím svých děl, neokázale a bez přílišného poučování po téměř čtyřicet let vystupovala Nadine Gordimerová proti apartheidu, proti jeho zákonům a omezením. Zobrazuje napětí a útlak vyplývající z oddělení ras tím, že sleduje jeho účinek na jednotlivé postavy, na konkrétní životy lidí. Kromě toho je viceprezidentkou Mezinárodního PEN Clubu a výkonným členem Kongresu Jihoafrických spisovatelů.

Mezi nejznámější knihy Nadine Gordimerové patří "Čestný host" (Guest of Honour, 1971), "Ochránce" (The Conservationist, 1974), "Burgerova dcera" (Burger´s Daughter, 1979), "Červencoví lidé" (July´s People, 1981), nejnovějším románem je "Nikdo mě nedoprovází". Z povídek jsou nejsoučasnější "Skok" (Jump, 1991) a "Proč jsi nenapsala: Vybrané povídky z let 1950-1972" (Why Haven´t You Written: Selected Stories 1950-1972) vydané v roce 1992, z nichž poslední byla "Ti co se rodí pro radovánky věčné" (Some Are Born to Sweet Delight). Její literatura faktu obsahuje díla: "Černí hudebníci" (The Black Interpreters, 1973), "Základní gesta" (The Essential Gesture, 1988), "V dolech" (On the Mines).

V českém překladu vyšla zatím jediná její kniha, a to sbírka povídek "Pátkova šlépěj" (Friday´s Footprint), kterou vydalo v roce 1989 nakladatelství Mladá fronta. V době, kdy Nadine Gordimerová získala Nobelovou cenu, byla o ní publikována řada článků také v českých periodikách.