Eda Kriseová

Pracovala jako novinářka. Po sovětské okupaci nesměla publikovat, byla v těžké životní situaci, ale byla statečná - patřila ke skupině pražských disidentů a opozičních intelektuálů. Její knihy a sbírky povídek jsou překládány a vydávány v zahraničí, zejména v Německu a Holandsku.

Eda Kriseová se narodila v Praze, v rodině architekta a sochařky. Vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze a v v šedesátých letech byla reportérkou Mladého světa a Literárních novin. Tehdy hodně cestovala, účastnila se jako dobrovolnice projektů amerických Quakers a Service Civile International v rozvojových zemích. Po sovětské okupaci byly její texty v novinách a časopisech zakázány a nesměla publikovat ani knižně. Ztratila práci, manžel studoval, měli malé dítě, a tak se rodina ocitla v těžké životní situaci. Od poloviny sedmdesátých let patřila Eda Kriseová ke skupině pražských disidentů a opozičních intelektuálů, účastnila se různých aktivit v ilegální literární frontě. Během sametové revoluce pracovala pro Občanské fórum a stala se mluvčí, později, když byl Václav Havel zvolen prezidentem jeho poradkyní a ředitelkou sekce Stížností a milostí v jeho kanceláři. Po dvou a půl letech na Hradě se vrátila k psaní a vydala životopisnou knihu o Václavu Havlovi, která byla přeložena do sedmi jazyků. Také její další knihy a sbírky povídek jsou překládány a vydávány v zahraničí, zejména v Německu a Holandsku.

Od poloviny 70. let znali Edu Kriseovou především čtenáři z okruhu samizdatové a exilové literatury. První témata ke svému psaní nacházela v prostředí psychiatrické léčebny, kam dobrovolně přicházela pomáhat lidem. V době normalizace se blázinec jevil jako místo svobody slova i činu. Kriseová si myslela, že pomůže lidem, kteří jsou ještě nešťastnější než ona, ale paradoxně pomohli víc oni jí. Začala psát povídky, později sebrané do knihy "Křížová cesta kočárového kočího" či "Sluneční hodiny" nebo "Co se stalo". Další linii její tvorby tvoří novely a romány "Pompejanka", "Ryby raky", "Klíční kůstka netopýra", "Bratři", publikované v samizdatu, v exilových nakladatelstvích a v cizích jazycích. Tyto knížky byly pašovány do Československa, stejně jako její dvě knížky pro děti. V devadesátých letech, když odešla z Hradu, napsala román o volyňských Češích, kde na osudu jedné rodiny zobrazuje dramatické dějiny střední Evropy "Kočičí životy". Novela "Misericordia" se odehrává v Toskánsku a je o milostných a manželských vztazích, skrze něž se, sice bez války, ale bolestně promíchává populace naší planety. Do této skupiny patří také historický román "Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní", který Kriseová psala dvacet osm let. Je založen na ojedinělé ženské středověké epistolární literatuře, dopisech české šlechtičny z patnáctého století.

Eda Kriseová učila na George Washington University ve Washingtonu a přednášela a četla na mnoha dalších vysokých školách ve Spojených státech. Čtyřikrát byla německým ministerstvem kultury a jinými institucemi pozvána na tvůrčí pobyt do Německa. Mívá v německy mluvících zemích autorská čtení. Je členkou Správní rady Knižní nadace pro Střední a východní Evropu se sídlem v Amsterodamu.