Joseph Roth

Joseph Roth (1894 - 1939), rakouský novinář a spisovatel, pocházel z východu Rakousko-uherského mocnářství. Byl velkým vypravěčem kosmopolitního, tolerantního a k zániku odsouzeného středoevropského kulturního prostředí, které vzkvétalo na sklonku Rakousko-Uherska. Autor jeho životopisu píše, že Roth průběžně střídal tucet verzí o svém původu, protože Joseph Roth nesnášel vlastenectví. Vždycky dával přednost ideálům a institucím nadnárodním: židovství, katolicismu, Svaté říši římské, pravému opaku omezeného, etnického nacionalismu.

Pro dnešní čtenáře je zajímavý i svým elegantním, úsporným, reflexivním stylem. Psal romány, ve kterých dokonale zachytil svou dobu a jeho odcizení hrdinové jsou vlastně velmi moderní.

Joseph Roth postrádal jakoukoliv stálost. Nejen ve Vídni si vybudoval postavení novináře. Všude byl "hostem na jednu noc". Poté, co se dostal k moci Hitler, byl Roth nucen opustit Německo a zemřel chudý v Paříži.

Nejznámější literární kritik v Německu Marcel Reich-Rapicki sestavil přehled nejdůležitějších knih v německé literatuře. Jím sestavená hitparáda je označována jako Top Twenty německé románové literatury. Mezi dvacítku nejdůležitějších německých autorů románů patří také Joseph Roth.

Některé knihy Josepha Rotha vyšly i česky, například: Kapucínská krypta (1969), Pochod Radeckého (1974), Pochod Radeckého, Kapucínská krypta (1986), Zipper a jeho otec (1991), Leviatan a jiné prózy (1994) a Hotel Savoy (1995).

Autorův slavný román Hotel Savoy byl také zdramatizován Arnoštem Goldflamem.

Rozhovor  Joseph Roth: "Nevím, kam jdu"

Michael March hovoří s básníkem
a překladatelem Michaelem Hofmannem

Kdo byl Joseph Roth?

Kdo byl Joseph Roth? Řekl bych, že rakouský novinář a spisovatel dvacátých a třicátých let, který pocházel z těch nejvýchodnějších končin rakousko-uherského mocnářství, dnes ukrajinské Haliče, "kde dávají lišky dobrou noc"; celý život mířil na západ a v roce 1939, těsně před vypuknutím války, v Paříži zemřel. Skvělý novinář své doby, který bydlel po hotelech, nezřízeně pil, psal a miloval ženy, sbíral nože a hodinky, žil na kufrech a zanechal po sobě třináct románů. Když zemřel, bylo mu čtyřiačtyřicet let.

Spisovatel, který vystupoval v mnoha maskách a neustále se snažil změnit svou životní dráhu, jejíž počátek je v haličských Brodech, kde se narodil.

Autor Rothova životopisu píše, že průběžně střídal nejméně tucet verzí o svém původu. Roth ovšem svého otce, který byl obchodním cestujícím, nikdy nepoznal. V době, kdy se Roth narodil, byl jeho otec zrovna na cestách, později duševně onemocněl a domů už se nikdy nevrátil. Roth o něm snil a představoval si, jaký asi mohl být, aby nějak vyplnil tento prázdný prostor ve svém životě. Prostor připomínající zahradu, do které můžete kdykoli vstoupit a zase z ní odejít. To neznamená, že lhal nebo něco tajil, on prostě viděl další možnosti.

Takže ta zahrada je živá?

Samozřejmě!

Aby zakryl nepříjemnou pravdu o tom, že je Žid z chudé rodiny.

Možná. Ve svém psaní se ke svému židovství nikde nehlásí. Nevím, jestli je to proto, že si myslel, že o tom nemusí mluvit, nebo že o tom mluvit nechtěl.

Během První světové války sloužil v rakouské armádě a pak žil nějaký čas ve Vídni. Projevily se tyto okolnosti v jeho tvorbě?

Podobně jako mnozí další i Roth byl přitahován na západ, ať už do Vídně nebo do Berlína. Tato města žila z práce a energie přistěhovalců. Z nich čerpala svůj tvůrčí potenciál.

Ve Vídni ovšem dlouho nevydržel a brzy odjel do dál Berlína.

Roth postrádal jakoukoli stálost. Ve Vídni si vybudoval postavení jako novinář a Berlín, srdce německého světa, vnímal jako prubířský kámen německého jazyka. Všude byl jen "hostem na jednu noc".

Jaký byl jeho politický postoj? Říkalo se mu "rudý" Roth.

Plný protikladů. Začal jako levicově orientovaný pacifista, pak vstoupil do armády. V pozdějším životě o sobě rád tvrdil, že býval důstojníkem. A vždycky měl blízko k chudým, k obyčejným lidem.

Protože byl sám chudý a obyčejný.

Ano, protože sám pocházel z dost pochybného prostředí. Po jisté době dospěl k poznání, že mu Západ vlastně zas tak nevyhovuje - začalo se mu stýskat po duchovních hodnotách, které si spojoval s Východem. Proto nakonec obhajoval nejrůznější pochybné berličky, jako je židovství, katolicismus, aristokracie, důstojnická kasta - vlastně se stal přesným opakem toho mladého buřiče, jímž byl ve dvacátých letech. Často si protiřečil.

Roth si časem velmi oblíbil rakouského císaře a jeho zvyky. Ve svých románech oživuje ztracený svět, svět zmizelého řádu a vnitřních jistot.

K tomu došel po První světové válce. Nesnášel vlastenectví. Vždycky dával přednost ideálům a institucím nadnárodním: židovství, katolicismu, Svaté říši římské - pravému opaku omezeného, etnického nacionalismu. A na této jeho víře je cosi pozoruhodně slušného a nakažlivého. Kněz a židovský hostinský; císař a geniální houslista.

Jak žil v Paříži?

Paříž byla jeho velkou nadějí a tragickým zklamáním. Poprvé tam přijel v roce 1925, protože se měl stát zahraničním dopisovatelem listu Frankfurter Zeitung, ale nakonec byl na toto místo jmenován někdo jiný. Roth se v Paříži usadil víceméně na vlastní pěst. Po roce 1933 se už nikdy nevrátil do Německa. Doufal, že v Paříži najde nebe, ale nakonec tu zůstal vyhnancem, kterého nikdo neznal ani neuznával.

Bludný Žid.

Bludný Žid připoutaný k Francii a přitahovaný ke katolicismu. Černá ovce. A přitom zpočátku prožíval úžasně silný pocit sounáležitosti, když v roce 1925 viděl, jak do Marseilles připlouvá tolik lidí z celého světa.

Jako do zaslíbené země?

Ano, přesně tak.

Čím je Roth zajímavý pro dnešní čtenáře?

Svým elegantním, reflexívním, úsporným stylem. Psal - vymýšlel si - romány, ve kterých dokonale zachytil svou dobu, jeho odcizení hrdinové jsou vlastně velmi moderní. V jeho příbězích je hluboké vnitřní pochopení moderního života. Myslím, že proto čteme jeho knihy.

Roth zažil rozpad staré Evropy a nástup fašismu - viděl by v tom dnes, kdy se Evropa sjednocuje, spíš analogii nebo ironii?

Mám pocit, že spíš ironii než analogii.

Joseph Roth (1984-1939) byl velkým vypravěčem kosmopolitního, tolerantního a k zániku odsouzeného středoevropského kulturního prostředí, které vzkvétalo v posledních dnech umírající Říše rakousko-uherské. Poté, co se dostal k moci Hitler, byl nucen opustit Německo; zemřel v chudobě v Paříži.

Michael Hofmann seznamuje anglicky mluvící svět s Josephem Rothem prostřednictvím soustavných a skvělých překladů jeho díla. Narodil se roku 1957 v německém Freiburgu, od roku 1961 žije v Londýně. Vydal čtyři básnické sbírky - Nights in the Iron Hotel, Acrimony, Corona, Corona a Approximately Nowhere - v loňském roce pak vyšlo jeho první prozaické dílo Behind the Lines. Michael Hofmann bude v březnu 2004 hostem Festivalu spisovatelů Praha.